To se takhle probudíte v jednom šumavském penzionu do krásného sobotního rána plného slunce. Suché silnice a příznivá předpověď počasí přímo vybízí na projížďku. A když máte naplánován oběd v Třeboni, byla by škoda celé dopoledne proflákat u kafe a internetu a pak jet tou nejrychlejší a nejnudnější cestou „přes Budějice“, jen abyste to stihli.

Takže u snídaně koukneme do mapy a vidíme, že hned za hranicemi jsou v Rakousku podezřele zajímavě zatočené silnice. Do oka nám padla silnice číslo 38, která spojuje německý Pasov s rakouským Hornem. V Horní Plané použijeme přívoz (ale můžete to i objet přes Želnavu a Novou Pec) a zamíříme po úzké silnici na Ulrichsberg.

V Horní Plané lze využít přívoz. Jen si musíte koupit lístek dopředu. A pozor, platí se nejen za auto, ale i za osoby v něm

Silnice je na české straně hodně úzká a tradičně hrbolatá, navíc plná rozespalých cyklistů a turistů. Stejně máme ale motor v obyčejné Carreře s manuálem a pohonem zadních kol ještě studený, tak se aspoň pořádně prohřeje, než přijedeme na přeci jen hezčí silnice v Rakousku.

Následně se držíme na Julbach a přijedeme až do Kollerschlagu, kde se konečně napojujeme doleva na silnici 38 a na té vydržíme až do Karlstifu, kde odbočíme vlevo na silnici číslo 41. Ale nepředbíhejme.

Akorát tak široká a hlavně kvalitní a přehledná hlavní silnice v Rakousku kopíruje terén, ale na rozdíl od českých silnic není tolik lemována stromořadími a máme krásný výhled nejen do krajiny, ale především do zatáček. Hned první úsek mezi obcemi Kollerschlag a Kimmerting je plný pěkných zatáček, ve kterých se naše 911 cítí jako ryba ve vodě. Žádné záludné horizonty, naopak jasně čitelný profil silnice. Můžeme přesně odhadovat potřebnou nájezdovou rychlost a zároveň si nechat dostatečnou rezervu.

Na rakouské straně je mnoho příležitostí udělat si malou zastávku a třeba i piknik

V Rakousku je dovolená mimo obec stovka, ale v tomto úseku klidně můžeme jet pomaleji, protože poloměry zatáček jsou komfortní na zhruba osmdesátku. Dobrou zprávou je, že ani místní ve Volkswagenech Polo a Fordech Fusion nemají s udržováním pěkné cestovní rychlosti problém a neměli jsme pocit, že by nám někdo překážel. Naopak jedna paní ve starším Golfu pojala podezření, že naše výletní tempo je na její sobotní povinnosti zkrátka příliš pomalé. Nebudeme dělat zle a necháme madam, která to tu má evidentně dobře najeté, předjet.

Kolem Rohrbachu je to trochu nuda a je tu větší víkendový provoz, ale za chvíli se silnice zase vlní a hlavní proud aut odjel jinam. Teď už je zase silnice jen naše, případně menších skupinek přátelských a ohleduplných motorkářů. A potkáváme i pár místních nadšenců v roadsterech a jednu starší 911 z doby, kdy chlazení vodou nebo ABS byly u Porsche ještě sprostá slova.

Má někdo chuť na stejk? Každopádně krávy přítomnost nejlepšího sporťáku široko daleko nijak nevzrušuje

Mezi obcemi Haslach an der Mühl a Sonnenhang je to úplná pohádka a tento úsek si dáváme hned dvakrát. Spíše nám to tu připomíná závodní okruh než klasickou okresku, na jakou jsme zvyklí u nás. Přes Bad Leonfelden až po Freistadt se silnice zase trochu narovná, ale pořád nemáme pocit, že by nás jízda nudila. Směrem na Karlstift se zase vracíme do lesů a už odbočujeme doleva na silnici 41, která nás přes krásné zatáčky za Rindlbergem přivede do obce Weitra.

Tam odbočíme na silnici L71 na Schagges a Heinrichs bei Weitra a už jedeme zpátky „domů“ směrem na Nové Hrady. Po silnici 154 přes Byňov, Šalmanovice a Brannou přijíždíme konečně do Třeboně. Ten poslední úsek už ale neprobíhá v takové pohodě jako v Rakousku, protože čeští cyklisté zřejmě mají dojem, že pro ně elementární pravidla pohybu po silnici neplatí. Kolem Třeboně je to ale klasika, takže je potřeba s tím počítat.

Poslední úsek na české straně před Třeboní už není tak zábavný, hlavně pozor na cyklisty

Celá trasa, kterou si můžete prohlédnout na mapách Google, je dlouhá skoro 200 km a nám zabrala i s přestávkami skoro čtyři hodiny. Především se ale ukazuje, že člověk nemusí nutně jezdit na Stelvio či Grossglockner, aby se s Porsche krásně svezl. Klasická Carrera s pohonem zadních kol a manuálem se na takové silnici cítí jako doma, ale dovedeme si tu projížďku představit třeba i s Boxsterem. A s ním se sem vydáme třeba zase někdy jindy.

Porška
Porška

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here