foto: redakce

Když přišla nabídka, zda se chceme zúčastnit kurzu ježdění na sněhu v rakouských Alpách, nemohli jsme odmítnout. U nás takových příležitostí moc není, vlastně o žádné pravidelně pořádané akci nevíme. Sněhu je málo a zima krátká. V Rakousku jsou ty podmínky přeci jen příznivější. A kde jinde si vyzkoušet chování auta na limitu (a za ním) v relativně bezpečném prostředí a v pro mozek akceptovatelných rychlostech než právě na sněhu?

Jak mají moderní auta silnější motory a širší pneumatiky, dostávají se na hranici možností až v opravdu neslušných rychlostech. Na závodním okruhu je to fajn, ale na běžné silnici se člověk na hranici většinou ani nepřiblíží, aspoň tedy ne na suchu. A pak nemá řidič sportovního auta natrénované ty správné návyky, když jde v horším počasí do tuhého.

Manuál, zadokolka a spousta sněhu. Co víc si k nekonečné zábavě za volantem přát?

Jelikož je naše šedivá Carrera 2 s manuálem a pohonem zadních kol spíše hračka na léto, narychlo jsme sháněli nějakou sadu kol se zimními pneumatikami. Podařilo se a mohli jsme vyrazit směr St. Michael am Lungau. Počasí nám docela přeje a místy jsou silnice suché a svítí sluníčko. Teplota se ale drží pod nulou. Ještě že moderní 911 997 dobře a rychle topí.

Zatímco u nás na sníh člověk skoro nenarazí, v Rakousku je ho ve vyšší nadmořské výšce dost. Dnes ale ještě driftovat nebudeme, to si schováme na ráno. Prozatím jsme se přesvědčili, jak příjemné GT vlastně 911 997 je. Díky tempomatu nám cesta ubíhala v klidu a překvapivě jsme srazili spotřebu na necelých deset litrů. Tedy, ne že by na tom záleželo, ale aspoň má tanhle Carrera nějaký přijatelný akční rádius.

Druhý den ráno, když teplota ukazuje -14°C, dotankujeme a vyrážíme na tréninkovou dráhu. Překvapuje nás, jak prořídly řady klasických zadokolek s manuály, spousta účastníků kurzu přijela v naftových SUV s automatem a pohonem všech kol. Ačkoli ledová dráha pokrytá čerstvým sněhem přímo volá po driftováním, tedy jízdě kontrolovaným přetáčivým smykem, chceme si především naši 911 pořádně osahat. Přeci jen je to auto s velmi specifickou koncepcí a od klasických bavoráků, na které jsme zvyklí, se dost liší.

Poslední organizační porada a jdeme jezdit. Prozatím necháváme stabilizační systém zapnutý, ať si osaháme dráhu. Hned je znát, že lehčí předek 911 vyžaduje důslednější přesuny váhy na přední nápravu. Ale díky bohu za to upovídané a mechanické řízení téhle generace 911, které ještě posílá do konečků prstů ty veledůležité informace o zbývající přilnavosti předních kol. O trakci vzadu se bát nemusíme. Naše 911 nemá díky motoru vzadu s rozjezdem vůbec žádný problém. Tahle obyčejná Carrera 2 nemá samosvor, ale hned zjišťujeme, že skoro vůbec není potřeba.

Díky dostatku trakce na zadní nápravě není nutně potřeba samosvor. Samozřejmě by to s ním ale bylo o trochu lepší

Po pár zkušebních kolech vypínáme stabilizaci a kontrolu trakce. Na rozdíl od klasické koncepce s motorem vpředu vyžaduje zatížená záď agresivnější práci s pedálem plynu, aby se kola „utrhla“. A najednou máme mnohem víc práce než s klasickým bavorákem. Tam stačí ubrat plyn a auto se srovná. U 911 se ale váha přesune dopředu a zadek má tendenci se hned překývnout na druhou stranu.

Za chvíli se ale dostáváme do tempa a přehazovat 911 ze strany na stranu v táhlých driftech přestává být boj o přežití a začíná to být opravdová zábava. Všechno se to děje v tak příjemně nízkých rychlostech, že i když se nám sem tam nějaký pokus nevyvede a auto se přetočí, jen pomalu dokloužeme do sněhové závěje.

Nemůžeme říci, že by naše šedivá 911 Carrera 2 s manuálem byla jednoduché auto na řízení. Pořád vyžaduje respekt a řidiči toho neodpustí tolik jako některá moderní auta, ve kterých i na pozadí stále zasahují elektroničtí pomocníci, ačkoli se tváří jako zcela vypnutí. Její komunikativní řízení a bezprostřední reakce však posouvají řidičský zážitek někam úplně jinam. Když potom člověk tuhle trochu zlobivou mrchu konečně zkrotí a ona ho začne poslouchat na slovo, prostoupí celým tělem řidiče mimořádně slastný pocit.

Tohle je také mnohem bezpečnější a příjemnější způsob, jak se učit řídit Porsche 911 na hranici trakce (a lehce za ní), než někde v dešti na okresce lemované stromy a patníky. Návyky z takových kurzů ježdění na sněhu hlavně může člověk aplikovat kdykoli a kdekoli. Ať už při výletě do hor, na závodním okruhu nebo v dešti na kruhovém objezdu u obchoďáku. Několikadenní trénink řidiči pomůže si správné a pohotové reakce zautomatizovat stejně jako každé jiné běžné úkony v autě. Nebude nad nimi přemýšlet a nebude před každou deštěm pokropenou zatáčkou stavět u krajnice a hledat na mobilu návod „How to drift Porsche 911“.

Domníváme se, že každý, kdo se rozhodne pořídit si sportovní auto (a nejen to), by měl aspoň jednou takový kurz absolvovat. Bude pak připraven na krizové situace mnohem lépe a především bude vědět, co jeho auto udělá a jak se má jako řidič správně zachovat. Naučí se pracovat s přehnaně rychlým nájezdem do zatáčky, zvládne kontrolovat dávkování plynu na výjezdu a hlavně, pokud mu auto lidově řečeno uklouzne pod zadkem, nepodělá se z toho strachy a bude přesně vědět, co dělat. A bude tak zase o další krok blíž k tomu, aby se stal opravdu špičkovým řidičem.

Porška
Porška

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here