foto: michelin

Před námi stojí čtyři auta na pitlane závodního okruhu Paul Ricard, nicméně i přes jejich dynamický potenciál nabereme hned na začátku článku zpoždění, jenom vypsat jejich plné názvy totiž zabere nějakou tu chvíli. Je tady totiž Audi R8 V10 Plus, Ferrari 458 Italia, Lamborghini Gallardo LP 570-4 Superleggera a v neposlední řadě Porsche 911 GT3 RS, kolem kterého se tohle všechno bude točit. Nemělo by. Smyslem našeho setkání na závodní dráze je testovat nové sportovní pneumatiky Michelin a auta zde mají hrát vzájemně stejnou roli, nicméně, jak se na konci ukáže, Porsche nečekaně překvapí. Nebo spíše potvrdí svou jedinečnost, ale o tom skutečně až v samém závěru.

Pokud už víme, čím budeme jezdit, řekneme si teď, že obutí na všech autech je tedy od značky Michelin a jde o modelovou řadu Pilot Sport a Pilot Sport Cup (Plus). A už padla zmínka o závodní dráze, ještě je zapotřebí upřesnit, že jsem sice v areálu okruhu Paul Ricard, ale nejsme na okruhu Paul Ricard. Tedy jsme, ale vlastně nejsme. Ehm, i přes určité duševní potíže nejsme schizofrenik, nebojte se a ne, umím se vyjádřit. Jsme na závodní dráze, které je jakousi zmenšenou verzí původního okruhu Paul Ricard.

Okruh je pomyslně rozdělen na dvě části, jednu s kaskádou třech po sobě jdoucích zatáček šplhajících do kopce – tato část dráhy se hned po prvních jízdách ukázala jako velmi technicky náročná, druhá část okruhu je pak spíše na rovině, s delšími zatáčkami, ale i několika pěkně utaženými vracáky.

Vše o autech už je asi obecně známo všem příznivcům sportovní jízdy a sportovních aut, takže jen krátké připomenutí. Ferrari 458 Italia, to je jako základ atmosférický osmiválec uložený uprostřed, výkon 570 koní v 9000 otáčkách a točivý moment 540 Nm v 6000 otáčkách. Tato třeskutá síla jde na pohon zadních kol přes automatickou převodovku s rodokmenem v F1. Audi R8 V10 Plus má pod kapotou atmosférický desetiválec, s výkonem zvýšeným oproti standardu z 525 na 550 koní. Výkon jde na všechna čtyři kola a o ideální zařazení rychlostního stupně se stará automatická převodovka S-Tronic s řazením pádly pod volantem. Bratranec z druhého kolena, tak trochu, Lamborghini Gallardo LP570-4 Superleggera je v rámci koncernu se spřízněným Audi, i ono má desetiválec jako R8, ovšem s výkonem 570 koní, i Lamborghini má pohon všech kol.

Vedle těchto aut pak může Porsche 911 GT3 RS působit jako chudý příbuzný. Nemá desetiválec, nemá samozřejmě ani osmiválec, pod kapotou 911 pracuje tradičně plochý šestiválec o objemu 3,8 litru s atmosférickým plněním, s výkonem „pouhých“ 450 koní a s manuální převodovkou. Nicméně, po předchozích zkušenostech se sportovními vozy tak nějak tuším, že tady v této společnosti nebude hrát Porsche 911 druhé housle.

Jízdy jsem odstartoval v Lamborghini. Gallardo mám rád, už od dob, kdy jsem s ním poprvé jezdil na prezentaci značky v Sosnové, i když skutečně jsem si ho oblíbil v rámci Lamborghini Winter Academy v italských horách. Tady si ale Lamborghini, na takto členitém okruhu, nevede moc dobře, je tady vzpomínka na Sosnovou, kdy jsem se rozjel, přeřadil na dvojku a s touto rychlostí jsem si pak vystačil až do návratu na pitlane. Motor jsem nemohl ani pořádně vytočit…

První oblouk doleva, rovná kola, brzdy, povolit, lehce doprava, k pravému rantlu, přehoupnout se přes horizont plynule doleva, povolit, srovnat kola, plyn, nájezd na rovinku do kopce. Tohle je jedna sekce na dráze a s Gallardem se ježdění smrskává na pouhé pilování stopy a brzdných bodů. Je-li Lamborghini hendikepováno motorem, při přesednutí do Ferrari se situace moc nemění, i když přejedu na druhou část okruhu. První na řadě je velmi obtížná zatáčka technického rázu, s dlouhým vinglem doprava, který se postupně utahuje a utahuje a má svůj vrchol opožděný. Což vyžaduje cit pro načasování, je zapotřebí počkat si a nezačít zatáčet předčasně. Pak následuje sekce několika rychlých střídajících se zatáček. Ferrari samo o sobě je nádherné, ne tak drzé a vulgární jako Lamborghini, spíše elegantně rajcovní. Rychlé, burácivé, nepřehlédnutelné.

To Audi je prostě Audi, kterých vidíte na ulicích tucty, i když R8 samozřejmě není stejně běžné jako A6 Avant 3.0 TDI. Působí trochu nudně, zde v této společnosti a je nudné v tom ohledu, že je precizní jak nástroj neurochirurga. Ůčinné, rychlé, dravé, zřejmě nejrychlejší na dráze, zejména pokud se spolehnu na automatiku a nechám stroj pracovat namísto toto, abych sám zasahoval do děje. Ale jestli se bavím? Ehm, ne.

Teď už mohu říct, že to nejlepší jsem si nechal na konec. V rámci prezentace jsme měli každý nekopil jízd a nezáleželo na tom, v jakém autě budeme jezdit a já využil toho, že se ostatní účastníci hnali do italských supersportů, a já rád vyměnil své jízdy s nimi za možnost strávit zbytek jízd v Porsche 911.

Pro mne jako milovníka značky a řidiče Porsche 911 je vše na svém místě, není rozdílu mezi 911 GT3 RS a jakoukoli jinou 911 bez „eresového“ přízviska. Klíček vlevo, skvěle padnoucí sedačky, volant a ručka tam kde mají být, pedály snad výrobce skládal pod nohy přesně podle mých proporcí. Tři pedály, aby bylo jasno, spojka nechybí, na rozdíl od ostatních aut na dráze a to je skvělé.

Převodovka s šesti rychlostními stupni je poskládána, jak kdyby na ni pracovali švýcarští mistři hodináři, nabízí do dlaně řadící páku s kulovitou hlavou a krátkými, přesnými drahami. Spojka tuhá, to se dalo čekat, vlastně jsem byl podvědomě připraven na klasickou závodní keramiku – protože ochranný rám za sedačkami evokoval závodní auto více než silniční stroj. Srovnám-li s klasickou GT3 pak RS je více na okruh, nevím, jestli bych chtěl s „Eresem“ jezdit“ každý den, s „běžnou“ GT3 si to umím představit. Srovnám-li, zcela subjektivně, ne podle toho, jaké jsou reálné rozdíly v nastavení, v komponentech a tak dále, tak RS na mne prostě působí více provokativně. Ne, to není to správné slovo, ono neprovokuje, ale podbízí k tomu, aby s ním člověk jel sportovně, kdežto u GT3 mám pocit, že nemusím nutně drtit každou zatáčku, ale když chci, tak mohu.

Nechci obhajovat Porsche 911 obecně a nechci obhajovat Porsche 911 GT3 RS ve společnosti ostatních aut, vím, že od samé podstaty je koncepce motoru za zadní nápravou horším výchozím bodem pro ideální sportovní auto než je motor uprostřed. Vnímám zřetelně méně zatížený předek, odlehčenou přední nápravu. Mně ale nevadí styl jízdy ne nepodobný tomu, který jsem používal při řízení Formule 1. Rád pracuji s dynamikou ve prospěch ovládání rozložení hmotnosti mezi nápravami, baví mne to.

Řečí čísel jsem byl nejhůře vybaven, GT3 RS nabízí nejmenší výkonem v rámci testovací flotily, to už bylo řečeno na začátku, ale to neznamená, že by bylo pomalé, to samozřejmě v žádném případě. A, aniž bych chtěl nějak vyzdvihovat své chabé řidičské umění, tak nebylo ani nejpomalejší v rámci kvarteta na Paul Ricard. Přihnat se do zatáčky bez rozmyslu, zašlápnout brzdy, možné včas, možná o setinku pozdě a věřit v ideální průjezd nejde, ne u tohoto jednoho auta za daných čtyřech, u Porsche je nutnost pracovat s přenášením hmotnosti. Mechanická přilnavost tady je, ale mění se v závislosti na stylu jízdy, je ovšem prudce návyková, to, že musíte před každou zatáčkou brzdit tak, abyste ideálně zatížili přední kola a vůbec zatočili, působí jako droga. Je to vzrušující, jet s pocitem, že pokud zabrzdíte špatně – do přílišného brzdění zatočíte, odlehčíte zadní kola a dostanete smyk, anebo zabrzdíte málo, nezatížíte přední kola a nezatočíte… uf, pokud s Audi R8 proletíte závodní dráhu a vystoupíte odpočatí, pak z GT3 RS jsem se soukal zpocený, ale vysmátý jako po shlédnutí snad-upu Rowana Atkinsona.

Plochý šestiválec nad čtyřmi tisíci otáček chytne druhý dech a pokud do tohoto okamžiku jen oddechoval, tak teď sonorně zatroubí na válečné trumpety a zatáhne, opře se do zadních kol. Panebože, to je uspokojení v tom nejzákladnějším slova smyslu. Kolo za kolem je stále je jasnější, že jízdní styl je daný a nemění se, Porsche vyžaduje klidnou ruku, přesné, ale svižné a plynulé jednání na řadící páce i na pedálech. Je nutné e nebát silně brzdit, pak povolovat brzdu, do toho zatáčet, držet motor v otáčkách a pak plynule s polováním brzdy přidávat plyn a ve chvíli, kdy auto míjí apex, akcelerovat do plna. K další zatáčce, a k další, zas a znova. A do toho držet volant jen tak v konečcích prstů a překlápět jen zprava doleva a zleva doprava.

Chápu, že každé auto má něco do sebe, každé má svůj tábor příznivců a každé má tábor řidičů, kteří našli svůj šálek kávy jinde. Sednout do Ferrari či Lamborghini je jistě zážitek, Audi je na svůj rodokmen také výjimečné, ale Porsche nabízí více než jen dynamiku, charisma, adrenalin. Ukazuje totiž svými chybami, svým přístupem, jakousi méně odtažitou tvář. Porsche 911 GT3 RS (997) je dnes už klasickým autem, vyhledávanou ojetinou se sběratelským potenciálem, pro mne je to ale spíše než alternativa pro uložení volných investic, mít je tedy, skvělá mechanická hračka, řidičský nástroj, který je – se všemi svými chybami a nedostatky, dokonalý svou nedokonalostí.

zdroj: redakce foto: michelin.cz

Porška
Porška

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here